Valeria Kršiaková
Vídeňské Museum für Angewandte Kunst (MAK) nedávno zahájilo monografickou výstavu věnovanou Felici Rix-Ueno (1893-1967), jedné z designérek, o ktéré jsme hovořili v přednáškách a podcastech Creativity from Vienna to the World.Kurátorkou výstavy je jedna z přednášejících na tomto online sympoziu, Anne-Katrin Rossberg, kurátorka MAK, a nabízí poutavý pohled na mimořádnou tvorbu návrhářky, která byla důležitou osobnistí designérské společnosti Wiener Werkstätte. Po letech práce ve Vídni emigrovala Felice Rixová ve 30. letech 20. století se svým manželem, architektem Isaburo-Ueno, do Japonska. Tam spojila svůj jedinečný hravý výtvarný styl s tradičním japonským výrazem a začala vyučovat na Kyoto City College of Fine Arts. Navzdory vzdálenosti udržovala po léta kontakty se svými bývalými kolegy z Vídně.
Na výstavě v MAK je k vidění řada předmětů převážně z doby působení Felice Rix-Ueno ve Vídni a je zde představena pestrá škála jejích návrhů, včetně vzorů látek, interiérů, šperků a grafických děl. Kromě jejího díla je na výstavě k vidění také keramika, kterou vytvořila její sestra Kitty Rixová, a také skici Marie Likarzové, která látky Felice Rix-Ueno často začleňovala do svých módních návrhů.
Raná tvorba
Na výstavě si návštěvníci mohou prohlédnout některá její raná díla, včetně jejího "Válečného skla", které vzniklo v roce 1915. Již v těchto prvních dílech lze pozorovat její osobitý a nekonvenční osobní styl. Na rozdíl od své současnice Mathildy Flöglové, která zobrazovala vojáky, Rixová používala k vyjádření vlastenectví návrhy s číslicemi, které hláskovaly letopočty, a barvy rakousko-uherské monarchie - černou a žlutou. Oblíbila si také hvězdy, které byly v té době jejím oblíbeným motivem. Kromě toho v tomto období vytvořila nezapomenutelné grafické návrhy. Na výstavě jsou k vidění její ručně kolorované linoryty na washi z portfolia Mode Wien 1914/15 (Vídeňská móda 1914/15) a také listy z portfolia Das Leben einer Dame Wien 1916 (The Life of a Lady, Vienna 1916). Vliv japonského umění je patrný i na těchto raných ilustracích s jejich jednoduchou kompozicí, elementárními tvary a prázdnými místy.
Návrhy látkových vzorů: od Archibalda k Fuchsii
Významná část výstavy je věnována jejím návrhům látek. Tyto barevné návrhy jsou vystaveny na papíře, který pokrývá téměř celou stěnu, zatímco vzorky látek jsou rozmístěny po celé výstavní místnosti a připevněny na falešné přepážky, které připomínají byōbu , tradiční japonské paravány. Rix vytvořila pro Wiener Werkstätte celkem 112 vzorů látek, které byly určeny pro dřevorytce. Stejně jako v jiných svých návrzích i na látkových vzorech používala jednoduché struktury. V jejích raných výtvorech se objevují zejména pruhy, kostky a kosočtverce. Jedním z takových příkladů je takzvaný "Archibald " (1913-1917), látka, která nabízí variaci na klasický tartanový vzor.
Jak bylo uvedeno výše, její zájem o japonskou estetiku nebyl náhodný. Na počátku dvacátého století bylo mnoho moderních umělců ve Vídni fascinováno japonskou uměleckou produkcí. Učitel Rixové, Josef Hoffmann, využíval japonská díla jako učební pomůcky ve svých kurzech, což ovlivnilo tvorbu jeho studentů. Záliba Rixové v tradičních japonských textilních šablonách, tzv. katagamměly zřejmě největší vliv na její návrhy látek. Tyto šablony byly snadno dostupné v archivu bývalého Rakouského muzea umění a průmyslu ve Vídni a studenti na Kunstgewerbeschule je běžně používali jako názorné pomůcky. Husté, opakující se vzory a užití motivů, jako jsou květiny a stylizované ornamenty v živých barvách inspirované katagami jsou jasně patrné v návrzích “Fuchsia” (1930), “Garden Bouquet” (1924), or “Poppy” (1929).
Výstava rovněž mapuje, jak tyto vzory přetvářeli její kolegové designéři ve Wiener Werkstätte do finálních výrobků. Například Maria Likarzová použila vzor "Archibald" k vytvoření kostýmu, zatímco neznámá umělkyně proměnila vzor "Fuschia" v šaty. Za zmínku stojí, že sám Josef Hoffman použil její vzor "Web" (1925) k vytvoření interiérového stínidla. Kromě děl jejích kolegů z Wiener Werkstätte jsou na výstavě k vidění i keramické práce její mladší sestry Kitty. Její obliba zvířat a naivních motivů se projevuje jak v drobných plastikách, tak v užitné keramice: kočky nesou květináče na kaktusy a ryby třeba solničku s pepřenkou.
A co Japonsko?
Výstava výborně představuje návrhy a umělecká díla, která Felice Rix-Ueno vytvořila ve Vídni před druhou světovou válkou. Nedostatečně však mapuje její pozdější kariéru v Japonsku, kde pracovala až do své smrti v roce 1967. Projekty, které realizovala v Japonsku, jsou vedle jejích raných vídeňských návrhů zastoupeny pouze v sekci interiérových návrhů. Jedním z takových raných příkladů je nástěnná malba v prodejně stuh a krajek Wiener Werkstätte. Existuje však jen několik fotografií jejích interiérových návrhů spoluvytvořených v Japonsku. Jedním z takových příkladů je Star Bar v Kjótu, který navrhli Felice Rix a její manžel Isburo Ueno pod hlavičkou svého architektonického studia Ueno. Isaburo byl zodpovědný za architektonickou stránku projektů, zatímco Felice Rixová řídila umělecko-řemeslnou stránku. Star Bar vycházel ze standardních, jednoduchých modernistických architektonických principů, ale barevná výzdoba interiéru byla do značné míry ve stylu maloobchodní prodejny Wiener Werkstätte, kde Felice Rix předtím vymalovala strop.
Na výstavě si můžete prohlédnout fotoreprodukci paravánu zdobeného ptáky, květinami a stromy z roku 1935. Podle historičky japonského designu Yuko Ikedy toto dílo dokazuje, že Felice Rix byla v té době obeznámena s tradiční japonskou malbou. Dalším vystaveným příkladem její pozdější tvorby je nástěnná dekorace restaurace Actress (1963) v Tokiu. Architekt Togo Murano požádal Felice Rix-Ueno o výrobu dekorativních panelů na japonském papíře tradiční japonskou technikou lepení, tzv. fukurobari k připevnění na betonovou zeď. Nástěnná výzdoba se skládala z pestrobarevných květin na lesklých stříbrných stěnách a stropě.
V pozdějších dílech Felice Rix-Ueno lze pozorovat pozoruhodné spojení její vídeňské zkušenosti se specificky japonskou formou a materiálem. Svůj pestrý a radostný repertoár stylistických forem, který rozvinula během svého působení ve Wiener Werkstätte, spojila s experimenty využívajícími tradiční japonské techniky. Tento přístup podpořila i západní orientace japonské uměleckořemeslné výroby na počátku 20. století. Felice Rix-Ueno byla zaměstnána v Centru řemesel prefektury Gunma a později v Textilním výzkumném ústavu v Kjótu, kde měla za úkol navrhovat předměty pro export i domácí spotřebu. Zde byla vedena k tomu, aby do výzdoby interiérů a designu tkanin začlenila západní prvky a zároveň hledala osobitá japonská designová řešení. V tomto kontextu vyniká práce Rixové jako mimořádná a inovativní odpověď na výzvy, které přinášejí přílivy kulturních změn.
Jedna z mnoha
Výstava nabízí zajímavý pohled na umělecká díla, která Rix - Ueno vytvořila během svých studií na Kunstgewerbeschule a pro Wiener Werkstätte. Představuje četné objekty, skici a umělecká díla z 20. a 30. let 20. století. Ty byly plynule začleněny do kontextu produkce Wiener Werkstätte tím, že vedle nich byla vystavena díla jejích kolegů. Výstava věnovaná Felici Rix - Ueno je součástí snahy Vídeňského muzea užitého umění představit méně známé vídeňské modernistické umělce a designéry. Je však nutno zmínit, že výstava nezahrnuje rozsáhlou pozdější tvorbu Felice Rixové v Japonsku, což může být způsobeno i tím, že jsou tato díla vystavena přímo v Japonsku vzhledem k její tamní pozůstalosti. Přesto výstava zůstává pozoruhodnou přehlídkou jejích raných prací a musí ji vidět každý, kdo se zajímá o vídeňský modernismus.
Czech 
English 
German