Julia Secklehner
"Lisl Weil (původně ilustrátorka pro Die Bühne), Vídeň, nyní usazená v New Yorku" - tímto krátkým oznámením představil časopis (založený v Bruselu) Danubian-Echo vídeňskou migrantku Lisl Weil ve svém sloupku "Kdo je kde" v roce 1940, který si dal za cíl znovu spojit přátele a rodiny rozdělené válkou a persekucí.[1] Nevíme, kdo po Weilové pátral a zda ji vůbec našel. Namísto shledání symbolizuje tento článek rozchod: je to doba, kdy Weilová, tehdy třicetiletá světoobčanka a úspěšná karikaturistka mnoha vídeňských novin a časopisů, nadobro zmizela z rakouského tisku. Z dopisů vyplývá, že její cesta po nucené emigraci v roce 1938 vedla nejprve do Holandska. Podle dopisu Weilové ze září 1938 se nachází v Rotterdamu, kde čeká na vízum do Spojených států. Je příznačné, že tento dopis byl více než jen obyčejným oznámením. Patří do série takzvaných "podivných dopisů", které shromažďoval americký diplomat Leland Burnette Morris, jenž ukládal poštu žadatelů o vízum, která vynikala svou specifičností mezi přehršelí ostatních žádostí.[2] V případě Weilové žádost nejen zaujala, ale také vyobrazovala styl její tvorby v momentě, kdy ji emigrace donutila k novému profesnímu začátku.
Dopis zdobí naivní karikovaný autoportrét Weilové čekající na úřadě. Doprovodný text v němčině zní: "Jak smutně sedím v Amsterdamu, protože mi na konzulátu v Rotterdamu řekli, že mé doklady ještě nedorazily".[3]
Skica je v rychlou kresbou přes formální žádost a odlehčuje zoufalost situace. Morris poznamenal, že kresba mu připadala „docela zábavná“, zatímco historička Melissa Jane Taylorová podotkla, že dopis „vypadá, jako by byl napsán dítětem, ačkoli žádný z pisatelů neuvedl svůj věk“.[4] Přestože ani jeden z těchto popisů není zcela správný, jelikož karikatura měla zdůrazňovat prekérní situaci Weilové při čekání na vízum, a že ji tedy vytvořila žena, ne dítě, shrnují jistým způsobem oba nejvýraznější aspekty její tvorby : humoristickou karikaturu, kterou se její dílo vyznačuje až do roku 1938, a zábavné vzdělávání pro děti, na které se začala specializovat v letech po svém příjezdu do Spojených států v roce 1939. Odražením se od tohoto období, představuje tato esej různé aspekty kariéry Weilové na obou stranách Atlantiku a ukazuje, jak ji víceoborová činnost ve Vídni připravila na novou uměleckou dráhu ve Spojených státech.
Weil se narodila ve Vídni v roce 1910 jako Ilse Elisabeth Weisz. Převzala příjmení Weil po svém adoptivním otci Isidoru Weil v roce 1923. Od devíti let byla žačkou Franze Čižka na Akademii užitého umění ve Vídni, posléze nastoupila k řádnému čtyřletému studiu na stejné instituci, a to roku 1926.[5] Mimo studium výtvarných oborů hrál v jejím vzdělání důležitou roli také tanec a hudba, jelikož Weil navštěvovala jako teenagerka i baletní lekce slavné vídeňské expresionistické tanečnice Grete Wiesenthal.[6] Weilová se díky svému bohatému vzdělání v oblasti umění a designu dostala do ústředí kulturních institucí meziválečné Vídně a ukázala, že mladé ženy, které se chtěly věnovat tvůrčímu povolání, měly v této době mnoho možností. Kariéra Weilové, která zahrnovala jak módu alpské kultury v Rakousku, tak kosmopolitní životní styl, přičemž v ilustracích často narážela i na kulturu Paříže, byla v té době v mnoha ohledech typická pro více mladých (židovských) Rakušanek, které si ve své mnohostranné tvorbě pohrávaly s rozsahy moderny i tradice.[7]
V polovině 30. let 19. století pracovala Weilová jako kulisák v divadle Vienna‘s Josefstädter Theatre.[8] Důležitější ale byla její tvorba karikatur a ilustrací pro noviny a časopisy, kterou započala již jako teenagerka. Během třicátých let pravidelně připívala svou tvorbou do vídeňského tisku, například Die Stunde, Das interessante Blatt, and Götz von Berlichingen, ovšem nejzásadnější tvůrčí prací její kariéry byla určitě ta pro společenský časopis Die Bühne, pro který pravidelně vytvářela ilustrace a karikatury poskytující humorný pohled na vídeňskou smetánku.
Hlavním námětem jejích kreseb byl vždy život moderních žen. Například práce z jejího pobytu v Paříži v roce 1930 byly publikovány v Die Bühne pod názvem “Obrázková brožura Paříže Lisl Weil” (“Bilderbogen von Lisl Weil, Paris”). V ní představuje Weil sérii karikatur pod společnými nadpisy, zmínkou například "podzimní lov" z listopadu 1930, kde ženy pořádají hon na dokonalou postavu, lásku, peníze, ale i štěnice omšelých pařízských bytů[9]
Zvláště zábavným shrnutím jejího repertoáru moderních žen je "Abeceda žen", publikovaná v časopise Die Bühne v roce 1933: každé písmeno abecedy zde reprezentuje určitý "typ" moderní feminity, počínaje Annou - kuchařkou, a končící mlékařkou Zenzi.[10]
Mezi nimi se objevují showgirls (Dolly a Doddy), řemeslnice (Etta a Fella), sportovkyně (Inge), rozvedená Tilde a studentka chemie Vera. Tato abeceda, zahrnující česká a maďarská jména a ženy z různých společenských vrstev, ukazuje množství různých postav, s nimiž se mohla umělkyně setkat v ulicích Vídně a na rakouském venkově. Ačkoli většina těchto charakterů je skutečně zcela zjevně doma ve Vídni, jako například Mizzerl, slavná "sladká Vídeňanka", prostitutka reprezentující postavu ze hry Comtesse Mizzi, Arthura Schnitzlera z roku 1908, další, jako Zenzi, pochází z venkova.[11]Venkovské postavy se v tvorbě Weil objevují díky jejímu cestování mezi Vídní a rakouským venkovem. Konkrétně se objevují během letních prázdninových pobytů ("Sommerfrische") v jezerní oblasti Solné komory, kde pobývala v malířské kolonii Zinkenbach u jezera Wolfgang. [12]
Její ilustrace pro Die Bühne k příležitosti Salcburského festivalu jsou pozoruhodnou směsicí naivních forem a jednoduchých linií, spojených se smyslem pro lehký humor. Například "Rozhovor s dirndlovými šaty", v němž dirndl (tradiční lidový oděv) ve výloze salcburského obchodu přemýšlí o svém významu v moderní módě. "Hrát si na ženu sedláka a sedláka zároveň je v současné době 'le plus chic', myslím tím 'up to (sic) date’!”[13] Šaty, které čtenářům vyprávějí o potenciálních francouzských a japonských zákaznících, si přejí být zakoupeny Angličankou: ačkoli se zrodily v Salcburku, cítí se více doma ve světě. V rozšířeném smyslu reprezentuje spojení lokální rakouské chuti s kosmopolitním životním stylem tvorbu Weilové po celá 30. léta - nejviditelněji v jejích karikaturách, ale i v dalších ilustračních projektech, včetně obálek notových zápisů. Jinými slovy, vášeň pro hudbu a humornou kresbu, pohrávající si s prvky rakouské lidové kultury a zároveň hluboce zakotvená v životě moderní společenské smetánky, manifestovala přítomnost Weilové v meziválečném tisku jako jedny z prvních vídeňských karikaturistek. S připojením Rakouska k Třetí říši v březnu 1938 však její pozoruhodná tvůrčí dráha rychle skončila. Spolu se svou sestrou a synovcem byla nucena emigrovat do Holandska, kde čekala na vízum do Spojených států. Tato nucená emigrace znamená nejen osobní zlom v její biografii: její předválečná tvorba byla téměř zcela zapomenuta, přestože její četné karikatury a ilustrace nabízejí osvěžující pohled na to, jak mladá umělkyně vnímala život ve vídeňské společnosti mezi válkami. V tomto ohledu by se daly její kresby přirovnat k tzv.Kleßheimer Sendbote" karikatury Eriky Giovanny Klienové (1927), rovněž Čižkovy studentky. Zatímco však tyto karikatury měly podobu soukromých dopisů přátelům, karikatury Weilové byly pravidelně publikovány v tisku, který představoval neodmyslitelnou součást populární vídeňské kultury. V neposlední řadě hravý přístup, který v těchto ilustracích uplatňovala a který vždy spojoval bystrý smysl pro pozorování s radostnou obrazností, zůstal významným aspektem její tvorby i v její "druhé kariéře" ve Spojených státech.
Po příjezdu do New Yorku v roce 1939 pracovala Weilová nejdříve jako dekoratérka výloh u Lanze, oblíbeného salzburského módního domu, jehož styl vycházel z tradičních rakouských obleků, a nově otevřel pobočky v Los Angeles a New Yorku.[14] Ve stejné době se Weilová také provdala za Julia Marxe a získala americké občanství. Podobně jako u mnoha jiných umělců-emigrantů, kteří si vybudovali kariéru v Evropě, utrpěl i profesní život Weilové nuceným odchodem do exilu a její profese karikaturistky s důvěrnou znalostí nejbližšího (rakouského) prostředí se musela přizpůsobit novému životu ve Spojených státech. V případě Weilové to znamenalo přeorientovat se na nové publikum, kterému mohla předat svůj zájem o hudbu a kresbu, stejně jako své znalosti o životě "jinde": na děti.
V roce 1946 ilustrovala Weilová svou první dětskou knihu Doll House (Domeček pro panenky) , napsanou Marion Mossovou, následovanou Jacoble tells the truth (Jacoble říká pravdu), 1946, , kterou sama napsala i ilustrovala. Během dalších desetiletí se tvorbou zaměřila hlavně na dětské knihy, ve kterých se promítal její zájem o hudbu a různé kultury jako opakující se témata. Jednou z jejích nejpopulárnějších knih byl životopis rakouského skladatele Wolfganga Amadea Mozarta (1756-1762), Wolferl. The First Six Years in the Life of Wolfgang Amadeus Mozart (Wolferl. Prvních šest let života Wolfganda Amadea Mozarta) , 1991, napsala a vydala i obrázkovou knihu k opeře The Bartered Bride (Prodaná nevěsta), českého skladatele Bedřicha Smetany nebo i k The Magic Toyshop Gioachina Rossini ve spolupráci s Linkolnovým centrem.[15]
In all these projects, Weil emphasized a playful, bright visual language, which strongly resembled her cartoons for Viennese magazines in the 1930s. However, rather than entertaining adult audiences, they put children’s education in focus, introducing different cultures to young American readers.
Kromě knižních publikací byl jejím nejúspěšnějším počinem televizní pořad produkovaný společností Weston Woods, známou svým kreativním přístupem k vizuálnímu vzdělávání dětí. V The Sorcerer‘s Apprentice (1962), spolupracovala s americkým orchestrem Little Orchestra Society, který v roce 1947 založil dirigent Thomas Scherman. Zatímco hrála hudba, Weilová doprovázela vystoupení kresbou The Sorcerer’s Apprentice uhlem na velké bílé plátno, čímž spojila svou praxi expresionistického tance s ilustrací. V 60. letech 20. století také vytvořila sérii vzdělávacích zvukových filmových pásů s názvem "Děti jiných zemí", kterou Národní institut pro vedení učitelů a předškolní výchovu označil za "vysoce doporučovanou společenskovědní sérii" a která se skládá ze čtyř příběhů o životě dětí v různých zemích a sociálních prostředích, včetně příběhu rakouského chlapce, pracujícího v hostinci svého dědečka.[16] Její vystoupení pro děti byly uváděny živě po dobu více než třiceti let po celých Spojených státech, a to i v Lincolnově centru, kde během svých vystoupení dekorovala velkoplošná plátna.
Při zpětném ohlédnutí na její humorné ilustrace z 30. let, její hravý přístup k rakouské alpské kultuře spojené se Salcburským festivalem a také na její karikatury života moderních žen, se její druhá kariéra ve Spojených státech vyznačuje pečlivým přetvořením její původní praxe pro nové publikum. Navzdory její úspěšné desetileté kariéře ve Spojených státech bylo dílo Weilové v Rakousku téměř zapomenuto a teprve v roce 2006 vyšla jedna z jejích knih Wolferl – která byla jako první přeložena do němčiny. Zároveň jsou počátky její kariéry v Rakousku jen zřídkakdy dávány do souvislosti s její pozdější tvorbou: Minnesotská univerzita, kde se nachází archiv Weilové od 60. let 20. století, se například zaměřuje převážně na její práci autorky a ilustrátorky dětských knih.[17] Dohromady však biografie Weilové vykresluje kariéru mnohostranné umělkyně, která se neustále přetvářela. Různé etapy jejího vzdělání v meziválečné Vídni, včetně tance, kresby a scénografie, ji dovedly nejen k pozici jedné z prvních vídeňských zavedených karikaturistek, ale také ji připravily na povolání ve Spojených státech, kde její hravý styl nalezl své nové uplatnění a stal se základem zcela nové profesní dráhy.
Přehlednou bibliografii knih pro děti Lisl Weilové naleznete níže:
https://web.archive.org/web/20140803201200/http://www.picturebookcottage.com/index_files/Page680.htm
[1] “Wer ist wo?“, Donau Echo, 1 March 1940, 4.
[2] Melissa Jane Taylor, “Diplomats in Turmoil: Creating a Middle Ground in Post-Anschluss Austria”, Diplomatic History, Volume 32, Issue 5, November 2008, 831–832. https://academic.oup.com/dh/article/32/5/811/397378
[3] Lisl Weil to American Consulate General, Vienna, Germany, 22 September 1938, unnumbered, but attached to letter, 811.111 Quota 62/619. Translation from Melissa Jane Taylor, “Diplomats in Turmoil”, 832.
[4] Melissa Jane Taylor, “Diplomats in Turmoil”, 832.
[5] “Lisl Weil”, Museum Zinkenbacher Malerkolonie, https://www.malerkolonie.at/lisl-weil/ .
[6] “Weil, Lisl”, biografiA, http://biografia.sabiado.at/weil-lisl/ .
[7] See Sabine Fellner and Andrea Winklbauer, Die bessere Hälfte. Jüdische Künstlerinnen bis 1938, Vienna: Metro-Verlag, 2016. Megan Brandow-Faller, The Female Secession: Art and the Decorative at the Viennese Women’s Academy, University Park, Pa: Pennsylvania University Press, 2020. Christoph Thun-Hohenstein, Anne-Katrin Rossberg and Elisabeth Schmuttermeier, eds. Die Frauen der Wiener Werkstätte / Women Artists of the Wiener Werkstätte, Basel: Birkhäuser, 2020.
[8] “Ein Festsonntag in Baden”, Neue Freie Presse, 30 July 1928, 4. “Jossefstädter Theater”, Neues Wiener Tagblatt, 11 April 1936, 14.
[9] “Herbstjagden. Bilderbogen von Lisl Weil, Paris”, Die Bühne, 291 (1930), 39.
[10] Lisl Weil, “A-B-C der Frau”, Die Bühne 347 (1933), 10-11.
[11] Arthus Schnitzler, Komtesse Mizzi oder Der Familientag: Komödie in einem Akt, Berlin: Hofenberg, 2013 (1908).
[12] Bernhard Barta, Das Malschiff, Österreichische Künstlerkreise der Zwischenkriegszeit, Vienna: Edition Schütz, 2007.
[13] Lisl Weil, “Interview mit einem ‚Dirndl‘-Kleid“, Die Bühne, 453 (1937), 50.
[14] “Lisl Weil”, Museum Zinkenbacher Malerkolonie, https://www.malerkolonie.at/lisl-weil/. “Geschichte”, Lanz, http://www.lanztrachten.at/lt/geschichte/ .
[15] David Sterritt, “New York’s Lincoln Center is humming”, Christian Science Monitor, 24 December 1982, https://www.csmonitor.com/1982/1224/122401.html .
[16] Harry A. Johnson, “Multimedia Materials for Teaching Young Children: A Bibliography of Multi-Cultural Resources”, March 1972, https://files.eric.ed.gov/fulltext/ED088578.pdf ; “’Children’s Sketch Book’ and Lisl Weil”, Children’s Media Archive, http://childrensmediaarchive.blogspot.com/2018/07/childrens-sketch-book-and-lisl-weil.html .
[17] “Lisl Weil Papers”, The Children’s Literature Research Collections, University of Minnesota, https://archives.lib.umn.edu/repositories/4/resources/2565 .
Czech 
English 
German